Změnil svojí prací život téměř třiceti lidem včetně sebe samého

...aneb rozhovor s Markem Strečkem o jeho cestě v AIESEC

Za devatero zlatými horami, smíšenými lesy a nepřeberným množstvím řek a říček žil byl kdysi mladík jménem Marek. Když se před třemi lety, tou dobou devatenáctiletý, rozhodl vydat se do Brna na studia ekonomie, asi netušil, co ho jednou čeká. Věděl jen, že nemusí být nejrychlejší, aby vyhrál, mnohem důležitější přeci je, aby neztrácel orientaci. Tuhle skutečnost se naučil ze svého nejoblíbenějšího sportu, orientačního běhu. V něm Marek, stejně jako v životě, musel překonat mnoho nejen terénních překážek. A i když se vydal na běh na dlouhou trať, při kterém změnil život nejednomu člověku, v cíli na něj čekalo vítězství.

„A novým prezidentem AIESEC Brno se stává ………. Marek Strečko!“

Ač Markova cesta v AIESEC vypadá jako pohádka se šťastným koncem, neměl to vždycky lehké. V cestě mu stálo pár pomyslných šestihlavých saní, jež musel udolat. Jak na ně vyzrál a pokračoval ve své spanilé jízdě, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Když to vezmeme od samého začátku, proč ses vůbec do AIESEC přihlásil?

Když jsem přišel na vysokou a na začátku září jsem viděl svůj rozvrh, řekl jsem si, že by to chtělo najít si ke škole ještě něco jiného. Zjistil jsem totiž, kolik budu mít volného času. Na prvákovinách jsem pak potkal lidi z AIESEC a nějakým způsobem mě to oslovilo. Zjistil jsem si o něm víc a zalíbila se mi myšlenka dobrovolnictví, protože jsem s tím už měl zkušenost a bavilo mě to.

Jaké byly tvé první dojmy z AIESEC?

Úplně na začátku jsme jeli na konferenci pro nováčky. Měl jsem tenkrát velké problémy seznamovat se a na konferenci bylo plno nových lidí. Poslechl jsem si první přednášky o tom, co AIESEC vlastně je, a jelikož jsem některé věci nikdy neslyšel, donutily mě se zamyslet. Každý večer byl také večírek, což jsem uvítal. Uvědomil jsem si totiž, že to zřejmě nebude jen o práci. Dostal jsem se do týmu. Začal jsem se bavit s lidmi a měl jsem pocit, že už do té organizace patřím. Kolem mě byli stejně staří lidi jako já, ale byli úplně jinde. To mě hodně motivovalo. Hned další den po návratu z konference jsem byl tak trochu v pokušení skončit kvůli problémům doma. Po pár dnech ale nastal zlom, protože jsem začal pracovat a měl jsem ze sebe super pocit, což rozhodlo o mém setrvání.

Kdy sis poprvé všiml, že ti AIESEC dává něco víc?

Úplně první věc, kterou jsem si zlepšil, bylo prezentování před větším publikem. Tím, že jsem dělal prezentace o stážích na hodinách, jsem se dost osměloval. Asi po měsíci jsem pak bez problémů mluvil třeba před třemi stovkami lidí.

Teď jsi v AIESEC Brno třetím rokem, měl si někdy chuť s tím praštit? Případně proč?

Jediná chvíle, kdy jsem uvažoval o konci v AIESEC byla ta hned první týden, jak jsem už zmiňoval. Rychle jsem pak pochytil smysl organizace a práci jsem si vždycky udělal tak, aby mě to bavilo.

Co jsi AIESEC za dobu svého působení obětoval?

Nedá se říct, že bych něco obětoval. Věnuju ale AIESEC opravdu hodně času, takže jsem omezil cestování domů, sportování a tak. Rozhodně však času, který tomu dávám, nelituju. Moje práce mě baví a vidím, že mě někam posouvá.

Jak prezentuješ AIESEC svým přátelům a známým?

Vždycky říkám, že jsme studentská organizace, která nabízí vysokoškolákům stáže. Posíláme Brňáky do světa. Děláme projekty a hledáme volná místa ve firmách, aby mohli zase zahraniční vysokoškoláci přijet sem. Díky naším kontaktům s firmami organizujeme různé přednášky a workshopy, což jsou věci navíc oproti škole.

Než nastoupíš do funkce prezidenta brněnské pobočky, dokončíš svoji práci jako viceprezident pro oblast kulturních stáží. Co tě na tvojí současné práci nejvíc baví?

Jednak je to možnost seberealizace. Když dostanu nějaký nápad, mám možnost ho představit a s podporou ostatních uskutečnit. Do svojí práce můžu vnášet vlastní nápady a vyzkoušet nové věci. A co mě ještě vážně baví, je strhnutí davu k něčemu, co zrovna chci. To se mi zatím docela daří.

A konkrétně?

Co se stáží týče, nejvíc mě baví jejich představování. A z vedení pobočky a národních aktivit to bylo asi vedení týmu lidí z celé republiky, kdy jsme posouvali koncept stáží někam dál.

Ohledně prezidentování…věděl si, že se chceš stát prezidentem pobočky už od začátku své kariéry v AIESEC nebo to bylo rozhodnutí na poslední chvíli?

Poprvé jsem o tom prezidentování začal přemýšlet potom, co jsem se dostal do širšího vedení. Úplně jsem se ale rozhodl až na konci letošního léta.

Co tě k tomu, stát se prezidentem vedlo?

Věřím si, že mám Brnu co dát a zase ho posunout o kousek dál. Měl jsem taky spoustu nápadů, které bych chtěl za dobu svojí prezidentské působnosti zrealizovat. A v neposlední řadě jsem aplikoval kvůli lidem, jež se mnou do AIESEC šli a jsou teď na pobočce.

Co myslíš, v čem Tě prezidentský post posune, jaké budeš mít výhody oproti ostatním?

Jednoznačně je to práce s lidmi a týmová zkušenost. Kdo nezažil celoroční intenzivní práci v týmu, ten asi nemá to know-how. Potom je to možnost vést pobočku celý rok a nemyslet jen operativně, ale i strategicky. Vést svoje lidi, ne je jen managovat.

V neposlední řadě mě celý rok bude provázet spousta kontaktů s firmami i jednotlivci nejen z ČR, ale i ze zahraničí. A krom zkušenosti vést velkou pobočku dostanu ještě spoustu vzdělání.

Co bys chtěl dělat v budoucnu?

Chtěl by se věnovat buď výuce, anebo bych se rád angažoval v cestovním ruchu.

Chtěl bych pomoct Zlatohorsku, mému rodnému kraji.

A jak si myslíš, že ti AIESEC může pomoci v budoucím životě?

Jednak je to vzdělání, které dostávám, a to hlavně takzvaných „softskills“. Také já sám vzdělávám ostatní, čímž se učím, jak nejlépe předat danou myšlenku a jak pracovat s publikem.

Dál bych chtěl hodně zužitkovat kontakty, jež si stále vytvářím. Mám kolem sebe spoustu mladých aktivních lidí, kteří by určitě byli ochotni se mnou jít do nějakého businessu. A protože si zkouším i nějaký projektový management, už také vidím v mnoha věcech reálné možnosti, které by se daly využít. Takže nejsem takový snílek.

A nakonec jeden brainstorming… Když se řekne AIESEC, jaká první tři slova Tě napadnou?

Zábava, protože jsme studentská organizace a je tady i hodně srandy, nejen práce. Přátelé, protože po nějaké chvilce, když jsem se otrkal, jsem tu potkal spoustu přátel. Zodpovědnost, protože cítím, že za poslední rok a půl více dávám, než si beru. Ve vedoucí pozici chci AIESEC Brno vrátit všechno to, co mi dal.

Mára za své dosavadní působení v AIESEC změnil život nejméně 29 lidem, které poslal na stáž. Hlavně ale změnil život sám sobě. Dokázal se neuvěřitelně vypracovat, nejen v profesním, ale i v osobním životě, a při tom všem se mu daří zachovat si chladnou hlavu. Já osobně bych mu chtěla do nadcházejícího roku plného novinek popřát hodně zdaru a věřím, že vedení brněnské pobočky zdaleka není koncem jeho pohádkové cesty v AIESEC.






Rozhovor vedla Dana Paděrová

Leia Mais…

Cestovatelský večer v arabském stylu

V pondělí 19. listopadu v sedm hodin večer se v čajovně Za zrcadlem konal cestovatelský večer v arabském stylu. Celou výpravu do jiných světů zahájila Tereza Těhanová, která přivítala všechny hosty a seznámila je s programem. Večer se skládal z několika částí. Úvod se věnoval seznámení s AIESEC, poté následovala prezentace o Libanonu a o Egyptě a na závěr se promítaly fotografie ze stáže v Turecku od Veroniky Dohnalové.

Tereza předala slovo svému kolegovi z řady moderátorů, Pavlovi Kláskovi, který publiku přiblížil pole působnosti organizace AIESEC.

Po něm přišla řada na stážistku z Libanonu, Sarah. Ta se v krátkosti představila, vysvětlila, co přesně dělá v České republice a jak se jí tu líbí. Ve své prezentaci podala obecenstvu věrný obraz Libanon a zmínila všechny faktografické údaje. Mluvila také o nynější situaci, kdy zemi často zužují války. Po její vyčerpávající prezentaci nastala krátká přestávka, která byla vyplněna ochutnávkou čaje a sušenek ze zásob čajovny.

Poté Pavel přivítal Mohameda A. Badie z Egypta. Mohamed popisoval svoji zemi a mimo jiné povídal i o kouření hašiše, které je u nich na denním pořádku. A měl také něco navíc. Pustil přítomným video o revoluci, která proběhla v Egyptě v loňském roce. Musím říct, že jsem vcelku obdivoval jeho odvahu pustit toto kontroverzní video a patří mu za to velký dík, myslím si, že nejen ode mě.

V poslední části programu měla připravenou prezentaci Veronika Dohnalová, která popisovala svoji stáž v Turecku. Zmiňovala se o nelehké snaze vyučovat místní angličtinu a přidala také něco z obvyklých jižanských zvyků. Její projev směle konkuroval těm předešlým, a tak bylo publikum nadmíru spokojeno.

Na závěr se konala ochutnávka typických pokrmů ze zemí Sarah a Mohameda a moderátoři vyhlásili soutěž o ceny.

Suma sumárum se poslední z cestovatelských večerů vydařil, jeho návštěvníci domů odcházeli povětšinou nabyti spoustou zajímavých informací a jsem si jist, že mnozí z nich se na země Blízkého Východu budou teď dívat z jiného úhlu pohledu.

Leia Mais…

Červená pro přednášející, oranžová organizátorům

Modrá má nápad, ale nemá kontakty na schopné lidi. Zelená chce podnikat a hledá ty, kteří nápad mají. Černá se ještě nerozhodla a staví se tak do role pozorovatele. I tak se dá efektivně rozdělit šedesát účastníků, kteří se přišli vzdělat na Symposium, konferenci pro začínající podnikatele, pořádanou neziskovou studentskou organizací AIESEC.

Dvoudenní seminář se konal v brněnské restauraci Kinokavárna a startoval v pátek 23. října hned v ranních hodinách. Na místě se sešla velká spousta různých typů lidí, od průbojných začínajících jedinců, přes nesmělejší až ke zkušeným bardům z oboru. A jejich motivace přihlásit se byla různá. Účastnice Dita mi prozradila, že Symposium není jedna z jejich prvních konferencí, týkajících se podnikání a managementu. „Je to fajn, trávit čas se stejně zapojenými lidmi, majícími stejnou motivaci něco dělat. Je to tady inspirativní prostředí pro nápady, protože já jsem vždycky chtěla podnikat a když vidím, kolik lidí už tady něco zrealizovalo, tak mě to nutí něco takového dělat.“

A čím se Symposium odlišovalo od ostatních podobných akcí pro podnikatele, kteří nevědí kudy kam? Co ho dělalo jedinečným? Jelikož šlo o akci organizace AIESEC, jejíž cílovou skupinou jsou studenti, tvořila právě tato kategorie téměř většinu zúčastněných. To potvrdil i jeden z návštěvníků, Petr. Ten na moji otázku, „Jak se Symposium odlišuje od ostatních konferencí pro podnikatele?“, odpověděl: „Jsou tady Start-UPy, ty beru jako velký bonus a je to více pro lidi, kteří chtějí začít podnikat, ne pro ty, co už podnikají. Je tady taky spousta mladých na rozdíl od ostatních podobných konferencí.“

Od deváté hodiny patečního rána až do sobotního odpoledne měli participanti Symposia možnost vyslechnout si 13 přednášek na rozličná témata, týkající se začínajícího businessu. Svůj příběh představil například Vít Vrba, zakladatel internetového projektu Webnode či Petr Ludwig, ředitel vzdělávacího institutu GrowJOB, který uchvátil nejednoho z účastníků. Především jeho trenink na networking zaujal a připravil skvělou půdu pro nadcházející party, jejímž smyslem bylo právě navázání kontaktů. „Líbilo se mi, že poprvé na akci o podnikání, kterých jsem už pár zažil, networking opravdu fungoval. Jinde se prostě řekne networkujte a stejně každej sedí u toho svýho stolečku a nikdo nenetworkuje. A tady to poprvé opravdu zafungovalo.“, líčí páteční večer jeden z již aktivních podnikatelů, Libor. 

Probírali se správné vize, špatné marketingové tahy, firemní kultura, návštěvníci dostali rady - jak najít ten správný nápad nebo jak efektivně využít Start-UP. Celou akci provázela neformální uvolněná atmosféra a pohoda v kombinaci s lačnými dotazy účastníků, snažících se co nejvíce se dozvědět o daných tématech. A jelikož se na registraci rozdávali lízátka, bylo chvílemi vcelku zábavné pozorovat mladé ambiciózní muže a ženy, kteří s lízátkem v puse a jiskrou v oku napjatě sledovali přednášky, jež třeba zrovna jim mohou změnit život.


Kompletní fotogalerie:  http://goo.gl/3g4V5

Leia Mais…

Posedenie so stážistami

Kde bolo, tam bolo ... takto začína aj náš príbeh, ktorý sa odohrával v rozprávkovej krajine menom    Wayland. Bolo nás málo, ale ak chvíľu počkáte, tak zistíte, že nakoniec nás málo nebolo. :-)

Celý večer začínal o 19-tej v spomínanej reštaurácii Wayland, neďaleko výstaviska. Prešiel som celou reštauráciou a pri poslednom stole našiel môjho teamleadera Marka v spoločnosti mne neznámej       tváre. V tomto zoskupení začal celý večer. A to som bol presvedčený, že budem tento večer medzi      poslednými, ktorí prídu.

Prekvapenie nastalo, keď sa objavili stážisti, okolo ktorých sa vlastne mal celý večer točiť. Veď čo by mohlo byť zaujímavejšie ako cudzie kultúry a ľudia, ktorí majú iné skúsenosti ako my, ľudia, ktorí žijeme v strede Európy.

"Ahoj, volám sa Alessandra" - "Ahoj, ja som Lukáš." Takto začínal môj prvý rozhovor a myslím, že aj   ostatné rozhovory, ktorých som sa nezúčastnil. "Odkiaľ si? Ako sa ti tu páči? Ako to vyzerá u vás v       Taliansku?" - klasické otázky rozhovorov, ktoré sa postupom času menia v čoraz detailnejsie. "Mohol by si mi pomôcť s nejakými frázami? Ako by som si napríklad mohla objednať pivo v českom jazyku?" Vysvetlenie požadovanej frázy a smiech nad ťažkou výslovnosťou českého Ř. Nie každý zahraničný     stážista, a dokonca ani slovenský študent, dokáže vysloviť toto zákerné písmeno. :-D

A ako to prebiehalo ďalej? Fotbálek, ďalšie rozhovory, dialógy v spoločnosti sympatických ľudí. Na      rozdiely medzi kultúrami sa zabudlo, pretože podstatou celého večera bolo zabaviť sa. Znalosť           anglického jazyka nebola podstatná, pretože sme si pri hľadaní slovíčok pomáhali navzájom.

Neskôr sa k tejto spoločnosti pridali aj študenti z vedenia pobočky AIESEC Brno. Bola to príležitosť     spoznať nových ľudí, ktorú využilo niekoľko študentov z celého Brna. Síce nás nebolo mnoho, ale bolo nás dostatok na to, aby sme spolu strávili príjemný večer. A ako to skončilo? Jednoducho, pretože sa  každý s úsmevom na tvári rozlúčil s celou spoločnosťou a ponáhľal sa na ROZJEZD.

... a tak všetci žili šťastne a spokojne ďalej.

Leia Mais…

TtT aneb Train The Trainers - AIESEC událost, která zahýbala mým myšlením a znásobila mou motivaci do nevídané výše

Zní to jako klišé, že? Nevěříte? Věřte!

Dostala jsem možnost zúčastnit se tohoto semináře v podstatě za odměnu.
Nebylo o čem uvažovat. Na tento seminář jsem slyšela mnohé pozitivní reference, a jelikož jsem vzdělávací nadšenec, který vynechá málokterou AIESEC akci (a že jich je), bylo rozhodnuto.

Většinou platí (a v mém případě skoro vždy), že pokud má člověk od nějaké události vysoká očekávání, bývá zklamán. Má očekávání byla velká. A k mému podivu byla také naplněna.

Jak působivě shrnout dění na semináři? Seminář byl třídenní, během něhož nás čekala spousta informací velmi interaktivní formou – vzdělání nás čekalo nejen od trenéra, ale i od nás samých, což zvyšovalo naši pozornost a způsobovalo řadu komických situací.
Celou dobu jsme se bedlivě pozorovali a podávali návrhy na zlepšení, což nás vedlo k vyššímu výkonu.
Feedback sem, feedback tam,...

Náplní semináře byla práce na nás samých, snaha kvalitních trenéru (a samozřejmě snaha naše) o zlepšení našich prezentačních dovednosti, o tom, jak vést trénink efektivně, jak zvládat nemilé situace, jak si poradit s různými lidmi, jak vše vizuálně zpracovat a hlavně, jak si to vše dohromady užít a chtít opět trénovat.

První den byl o vzájemném představení se. Čekal nás bojový úkol.
V jedné minutě se působivě představit. Na kameru. Ehm, nevím, jak jste na tom s prezentací před kamerou a publikem vy – já na tom však byla bledě. I když černa barva by to přeci jen lépe vystihla.
Působivé (i zároveň děsivé) na tom bylo, zpětně se pozorovat. Když jsem viděla svůj neverbální projev, slyšela nesmyslný proud slov, který jsem za minutu stihla okolí sdělit (málokdo by věřil, kolik nesmyslů z člověka může za 60 vteřin vypadnout!), červeň ve svých tvářích, nervózní přešlapování na místě, kýčovitý úsměv, snahu o improvizaci, chtělo se mi zmizet. Nebo utéct. Ale zůstala jsem.

Jako zázrakem mě tato situace motivovala k tomu, abych šla do sebe. Abych si víc věřila.
Nejen díky naší schopné trenérce, ale i díky podpoře a dobré atmosféře v našem týmu jsme se všichni jakoby zázrakem do dalšího dne zlepšili. Již jsme věděli, čeho se vyvarovat, jak mluvit, jak se nehýbat, … zkrátka už jsme nebyli úplně ztracení (jinými slovy v pasti) a byl to úžasný pocit.
Rozdíl byl znatelný. Na tváři nás všech se po skupinovém tréninku, který jsme sami v párech vedli, zhostil spokojenější úsměv.

A v neděli? Celý den byl jen o nás o pro nás – našim úkolem bylo vést trénink na libovolné téma a předat nějakou znalost, tipy či informace posluchačům. Byla jsem svědkem velmi netradičních témat, u kterých jsme si smíchy ani nestačili dělat poznámky – Jak vytočit trenéra a jeho publikum?, Jak být šťastnější?, Které aspekty muži na ženách a naopak nemohou vystát?,...Pojali jsme to opravdu důsledně s notnou dávkou metod – názorné ukázky, působivá videa, nazdobené flipcharty a co bylo překvapující pro nás všechny? Dávalo to smysl a užívali jsme si to i my sami. I před tou kamerou, která nám dělala doprovod. A která nám dva dny zpátky dělala takové problémy. 

A v čem hodnotím přínos semináře sama na sobě?
Tento seminář mi dal víc, než jsem čekala.
Vyšší sebevědomí, nové kamarády, schopnost komunikovat před lidmi bez větších obtíží, nové interaktivní metody, tvůrčí dovednosti (které jsem ani netušila, že mám a hle!), nesmírnou motivaci a
chuť dál se angažovat a tréninky sama vést v dalších měsících. Třeba se na nějakém potkáme.

Zkrátka,...kouzelné fixy, nádherně vypadající flipcharty, bezva atmosféra, spousta užitečných informací, vzájemná podpora, schopná trenérka, vtipné situace – to vše pro mě znamená TtT.

Díky za úžasné tři dny, AIESEC Brno!

Michaela Gongolová, AIESEC Brno

Leia Mais…

Anglické konverzace

V dnešní době si mnoho lidí neuvědomuje, jak jsou jazyky důležitá věc a často zanedbávají své již nabyté zkušenosti a poznatky, díky pobytu v cizích zemích apod.

Jelikož jsem na tom byla stejně, hledala jsem vhodný kurz, který by splnil mé požadavky, kterých rozhodně nebylo málo, jako rodilý mluvčí, pro mě dostupný čas, dostupné místo a výhodná cena. Samozřejmě, že díky mým požadavkům se okruh nabídek velice zredukoval, až do doby, než jsem objevila nabídku JAZZ COURSE (nyní English conversation - pozn. AIESEC).

Nejen, že jsem mohla vypsat časy, které mi vyhovují, vyučování probíhalo přímo na fakultě, kterou studuji, nemluvě o skvělých rodilých mluvčích jako byly Chen z Číny a Ke Xin z Malajsie a nakonec o ceně za kurz, která nemá v Brně, pro nás studenty, konkurenci. Rozhodla jsem se, že JAZZ pro mě bude to pravé a již po první hodině jsem věděla, že jsem udělala správné rozhodnutí. Nejdůležitějším ve výuce jazyků je osobní přístup, který v těchto hodinách rozhodně nechyběl a také vysoká kvalita, ochota a vstřícnost vyučujích, jenž jsou nezbytným doplňkem k tomu, aby student cizí jazyk vstřebal. Můžu tedy říct, že s kurzem, jsem byla ve všech směrech spokojená a ráda je budu i nadále navštěvovat. Zároveň bych tímto chtěla poděkovat jak organizátorům, kteří mi dali tu možnost, abych se dále vzdělávala, ale také fakultě podnikatelské, že uvolnila prostory k tomu, aby bylo vůbec možné kurzy pořádat.

Veronika Večerková

Student VUT FP

Leia Mais…

NEXT step k Tvému rozvoji

Je tu další rok a s ním další konference NEXT, která se uskutečnila ve dnech 28. – 30. ledna 2011 v příjemném prostředí Máchova jezera. Volil se prezident AIESEC ČR, poměřili jsme síly v soft skills a řady účastníků se rozšířily o budoucí stážisty tzv. EPs. Šanci zúčastnit se tak mají nově všichni. Proč se účast vyplatí?

Po uplynulém víkendu jsem vyčerpaná a zároveň nabitá množstvím energie, která vzniká všude tam, kde se sejdou AIESECáři, opouštěla s kamarády Doksy místo našeho třídenního „školení v přírodě“. Konference věnovaná nejen Leadershipu a Managementu tematicky rozvíjela zaměření fóra Youth to leadership, které proběhlo ve čtvrtek 27. ledna na Vysoké škole ekonomické v Praze. Čtyři dny plné diskusí, brainstormingu, zábavy a rychlého tempa utekly jako voda, avšak my jsme se za tu dobu stali o mnoho bohatší.  

AIESEC a já

Během svého posledního roku studia na Fakultě sociálních studií MU jsem se dozvěděla o AIESEC a minulé léto vycestovala na stáž do Indie. Na konferenci jsem byla pozvaná jako EP, které si opět pohrává s myšlenkou odjet pracovat do zahraničí. Nabídku účasti na konferenci jsem přijala spíše ze zvědavosti a čekala, co se z ní vyklube. V povědomí studenta humanitního oboru mně zároveň při slovech Management and Leadership, tematického zaměření mé pracovní sekce, vyvstávaly obrázky člověka z byznysu, který v saku a vázance komanduje své podřízené a ziskuchtivě řídí podnik. Konference NEXT mé podvědomé obavy rozptýlila. 

Leadership everywhere

Na předcházejícím avšak s konferencí NEXT propojeném Youth to leadership fóru měli účastníci možnost výběru ze sekcí Leadership in companies, Leadership in society a Leadership in me. Konference v zásadě kopírovala tento formát; pracovalo se ve skupinách Personal discovery, Entrepreneurship a Management and Leadership track. Zatímco delegáti první skupiny prohlubovali své sebepoznání a objevovali silné a slabé stránky své osoby, účastníci druhé skupiny se dozvěděli, jak a kdy rozjet své podnikání ať už za účelem prostého zisku, nebo dosažení společenské změny v rámci tzv. sociálního podnikání. Konečně naše skupina se snažila přijít na kloub definici leadera, a proto jsme hledali odpovědi na otázky typu: Kdo je leader a kdo follower? Co znamená následovat leadera? Za jakých okolností následuji a co je pro mě přitom důležité? Diskutovali jsme o tom, zdali můžeme za leadery považovat tak dramaticky rozdílné osobnosti jakými jsou Nelson Mandela nebo Adolf Hitler a pokoušeli se definovat různé styly leadershipu a reflektovat je s ohledem na sebe. 

Cílem workshopů zaměřených na management bylo zjistit, jaké schopnosti by měl mít leader a jaké manager, zdali je mezi nimi rozdíl. Získali jsme cenné tipy na organizaci a vedení meetingů, v praxi si vyzkoušeli skupinovou práci pod časovým tlakem, osvojili si základy time managementu stejně jako metody, jak jednodušeji řešit problémy a rozhodovat se.  

Po celou dobu jsme přitom pracovali kreativní zábavnou formou a společnou diskusí přicházeli na další nové myšlenky.

AIESEC is fun

Nejen prací je člověk živ platí v AIESEC více než kdekoliv jinde. Celý víkend se nesl na vlnách obrovského množství energie, které z AIESECářů vyzařuje při společném tanci a tzv. shoutech, kterými se členové jednotlivých poboček předhání. Být ve víru AIESECářské konference znamená rozvíjet své individuální schopnosti a kreativitu, protančit společné večery na parketě, vypít extrémní množství piva a hlavně dělat to vše na plno; s přispěním milých sponzorů a jejich nepřetržité dodávky energetických drinků a valašských frgálů. Účastnit se konference AIESEC však také znamená být mezi mladými lidmi, kteří se navzájem a vtipnou formou dokážou ocenit i za ty nejmenší věci.       

Účast se vyplatí

Po návratu z konference se cítím spokojeně a vzpomínky na nové kamarády, se kterými jsme se sblížili na workshopech, kouzlí úsměv na rtech. NEXT 2011 byl pro mě duševní hygienou a zdrojem obrovského množství energie do mého dalšího konání. Na konferenci jsem si uvědomila, že leaderem je každý z nás i v těch nejbanálnějších situacích našeho života, že každý z nás někoho vede a zároveň následuje. Důležité je mít svůj sen svou vizi a nebát se ji uskutečnit. Přijď si i Ty vyzkoušet atmosféru konference NEXT a nebudeš litovat!   

Hana Formánková
v roce 2010 na 6týdenní AIESEC stáži v Indii

Leia Mais…